Důvěra, partnerství, fajn lidi

• platí nejen pro vztah s kolegy, ale i s klienty
• nechceme pracovat na bázi klient - dodavatel, ale být s klientem partneři
• když nám klient důvěřuje, naslouchá, nechá si poradit, je práce zábavnější, než když jen říká "udělejte to" a naše návrhy nechce slyšet

Rozmanitá práce

• nechceme dělat pořád to samé dokola - pak už to člověk dělá automaticky, nepřemýšlí nad tím, přestává ho to bavit

Udělám co je třeba ve prospěch týmu

• neděláme, jen na skvělých požadavcích; práce, která nás nebaví, nebo ji nechceme dělat tady vždy nějaká bude, ale víme, že se udělat musí a jsme ochotni ji dělat

"Zázemí (jistota) - nápad - smysl - chuť - štěstí - přesah - naplnění – vzrušení - řešení" tvoří základní páteř naší představy o tom, co vše by ve firmě mělo být, abychom se cítili šťastní. Bez toho to prostě nejde. Tato páteř dělí pracovní život na část "reality a praxe", kde k celkové spokojenosti musí přispívat dobrý tým, kde to lidem spolu klape, kde si lidé rozumí, sdílí zápal pro věc, dělí se o své nápady, baví se spolu a baví je také realizace jejich nápadů.

Druhá část by se dala nazvat jako "emocionální". Člověk potřebuje a chce cítit pozitivní vibrace, snít, být v pohodě a někdy si tak nějak ideálně proplouvat až k řešení. Obě části realita / emoce jsou ale samozřejmě propojené. Ze světa někdy tvrdé reality, tak do té snové přichází kazisvěti se svou nekonstruktivní kritikou, ale také třeba Matka Tereza, jak jsme nazvali konstruktivního kritika, který nakonec pomůže vyřešit efektivně problém. Ukázalo se, že pro všechny je také velice důležité mít možnost volby a libovolně spolu tak to, co člověk zrovna cítí a potřebuje, může kombinovat. Třeba, i pokud jde o pivo!

Další spoluhráč dodává: Doplnil bych uspokojení z hraní si a cestě od nápadu po realizaci spolu s odpovědností, zacyklením se a znovu postavením (jing jan a ta treti ;) na start. „Život je neustálá hra, která vede od zázemí přes nejistou džungli nápadu po realizaci na trhu"

1.) Procenta v kroužku bylo vyjádření odhadu toho, kolik naší reálné práce nás opravdu baví a chceme ji dělat dál.
2.) Zbylé body jsou identifikace toho, co je ten zbytek a někde i návrhy řešení.

Klíčové problémy, na které jsem upozorňoval u svojí bubliny (40% vlevo nahoře) jsou cca tyhle:

• jsme poměrně nový tým, který pracuje jinak a dělá odlišné projekty než zbytek firmy (malé rozpočtem a často i rozsahem, soustředíme se na efektivitu práce, používáme jiné technologie, než ve zbytku firmy) a spolupráce s ostatními nás povětšinou zdržuje
• změny k lepšímu se dějí pomalu a to nás nebaví

Řešení, které jsem navrhoval je v integraci obchodníka/projekťáka do našeho oddělení, který se bude moct soustředit na projekty, které jsou pro nás vhodné a nebudeme se muset spoléhat na ty, kteří mají normálně velké projekty a ty naše jsou pro ně pouze "bokovka" s nízkou prioritou U mojí bubliny jsem to shrnul do "Chci dělat to samé, ale jinak".

50% a 20% vidí věc stejně.

100% je spokojený, jelikož dělá na svém projektu.

Externista ve skupince vše shrnul takto: Sešli se mi u stolečku lidi, kteří se mohli vykašlat na to svěřovat se externistovi, jak se jim v Et neteře pracuje, ale nikoho z nich to nenapadlo, neotravovalo. To znamená, že to brali tak jak to je, že se sešli s dalšíma lidma, aby firmu a sebe pomohli posunout. Takže jsem byl rád a vlastně mile překvapený, že se se mnou bavili na férovku , co jsou klady, co zápory a co by potřebovali, aby se Key happines indicator zvyšoval.

Na začátku hry jsme se ve skupině dohodli, že zadání splníme nejlépe tím, že každý napíšeme za sebe, jaká má být práce, aby ho bavila. Takto jsme dali dohromady kritéria pro celou skupinu, a ty jsme pak mohli třídit. Můžeme říct, že jsme identifikovali tři skupiny faktorů.

Za prvé jsme zjistili, že ego (hlavně z pohledu mužských členů skupiny) je silným faktorem pro hodnocení, jak moc nás práce baví. Ta má přinášet inspiraci, naplnění, vidinu cíle, shodu se životními hodnotami možnost objevovat a učit se a i nějakou hladinu adrenalinu, kterou výzvy přinášejí. Tyto výzvy by měly být přiměřené náročností i požadavky na odbornost a schopnosti. Naplnění z takové práce je důsledkem odborného i osobnostního rozvoje.

Další skupinou faktorů souvisí s lidmi, se kterými tu práci dělám. Jejich podpora a schopnost spolupráce mohou jak kladně tak záporně ovlivnit míru, do které mě práce baví.

Třetí typ kritérií jsou spojené s fyzikálními vlastnostmi tohoto světa, a jsou to materiální přínosy a časové nároky.

• možnost ovlivnit výsledek - nejsem něčí poskok, ale mám možnost ovlivnit to, na čem dělám. Nesu si zodpovědnost za svoje nápady, změny
• spravedlivá odměna - aby byl člověk spokojený v práci, tak si zaslouží i spravedlivou odměnu
• možnost vyzkoušet si jinou práci - pokud si chci práci zpestřit něčím, co není moji pracovní náplní nebo si chci prostě jen vyzkoušet něco nového/jiného, mám tu možnost
• nové zkušenosti, informace - vlastní rozvoj - projekty nejsou jak z běžícího pásu, každý je individuální, de facto šitý na míru. Mám tedy velký prostor, kde se učit i rozvíjet
• cítit se jako doma - firma udržuje příjemné prostředí v kancelářích a to jak lidsky tak i prostředím. Není tu extrém - ani clean desk policy ve sterilně působících kancelářích, ani nějaké špinavé zakouřené doupě se starým nábytkem
• team - týmová práce na projektech, možnost debatovat a vymýšlet a následně realizovat
• "luxus" mít čas přemýšlet - jsme lidi a děláme tvůrčí práci. Někdy se prostě nedaří. Luxus je v tom, že člověk za to není bit, neboť se ví, že svou práci si udělá (pokud to tedy není obden). V tenhleten "den blbec" tedy částečně rezignuju na běžnou pracovní náplň, a často se může stát, že naopak mě v tom luxusním mezičase napadne něco nového, přínosného atd. Nebo minimálně nic nezkazím tím, že přes nerozum tvořím něco, co prostě ten den drhne a nejde. (Je to celé relativní věc, souvisí s termíny a tak, ale bavíme se obecně.)

V týmu jsme začali s hrou tím, že jsme zastavili kolegu Zdeňka, který začal na papír sázet podmínky pro dobrou práci typu dobré prostředí atp. Tak jsme se vrátili k zadání, které nám zřejmě uniklo a shodli jsme se, že jde v zásadě o požadavky na to, jaká by měla být práce a projekt, který bychom chtěli dělat a který má za úkol zobchodovat obch. odd.

No a v tom jsme pak našli pár hesel, které jsou podle nás důležité - jedna z klíčových věcí na projektu je znalost jeho účelu, smyslu. Vlastní práce na projektu musí být také ověnčena znalostí vlastního přínosu/účelu projektu. A pak je tu práce s klientem resp se všemi participujícími stranami - tam pro naši motivaci je důležitý vzájemný respekt - k vlastní snaze, odbornosti, právě přínosům, investici sil a pozornosti apod. Z toho očekáváme odpovídající jednání a vlastně sociální prostředí. (pak může být dobře i ve sklepě nebo chlívku ;-))

Shodli jsme se, že bez odměny není také radosti, takže nakonec jsme si řekli, že odměna potěší - přes nakreslenou bankovku ale nemusí jít vždy o peníze, kupodivu i poděkování je dobrou odměnou (samozřejmě, že výplatu nepovažujeme za odměnu :-))

Ale nakonec se ukázalo, že chceme při vlastní práci mít i dostatek informací a pracovat s nimi, takže komunikace je také klíčem ke spokojenosti.