Offline 2009

Et neteru vždy lákaly projekty, které jsou něčím zvláštní a jsou výzvou. Když jsme se proto dozvěděli, že v pohraničí koupil před několika lety jeden blázen ruinu hradu a snaží se jí dát dohromady, neváhali jsme a rozhodli se mu pomoci.

A tak první pátek v září nasedla padesátičlenná skupina lidí, zvyklých se živit hlavně hlavou a prsty na klávesnici, s lehkou obavou do autobusu a vyrazila směrem na západ. Cílem byl Horní hrad neboli Hauenštejn. Na takovém hradě (který ke všemu dlouhá léta pustl) je práce jak na kostele. My jsme se však nedali zviklat a plni optimizmu jsme skočili do montérek a rukavic. Hradní pán Pavel nás pěkně přivítal a hned začal skupinkám přidělovat práci.

Brzy se ze všech koutů rozlehlého hradu začal ozývat čilý ruch. Někteří kopali a vynášeli suť a rum (ne ten k pití), další rozebírali zeď a nosili cihly. Jiní dali přednost práci v méně prašném prostředí, a tak stahovali a sekali dříví, odkopávali zavalené zdi, stahovali a pálili větve, hloubili různé jámy či dolovali kameny. Odpoledne uběhlo jako voda.

Po práci jsme v hradní hodovně zasedli k chutné krmi a lahodnému moku. Večer vyplnil festival krátkých filmů. A věru bylo nač se dívat. Film varující před unáhlenou svatbou, film o kvalitě práce "profesionálních" řemeslníků, film o netradičních zpěvácích, v ruštině vedená instruktáž o bezpečnosti práce (s využitím ukázek z večerníčku "Nu Pagadí") nebo série japonských reklam s Arnoldem Schwarzeneggerem. Zkrátka hluboký kulturní zážitek. Spát se šlo brzy, vždyť nás čekal další perný den.

Ráno sice stále pršelo, ale to nás neodradilo a pustili jsme se opět s vervou do práce. Později se vyčasilo, takže den rychle letěl k večeru, kdy - pro změnu - opět začaly padat kapky vody. Nám to ani moc nevadilo, zato rytíři, kteří za námi přijeli, začali pomalu korodovat. Odhalili nám některé finty boje muže proti muži (ženě), předvedli ukázky, a pak udělali takovou hloupost, totiž půjčili nám zbraně. Kdo se přes den nezranil s krumpáčem, měl možnost to napravit s kopím, sekerou, několika meči a dýkami a podobnými instrumenty. Někteří jedinci se také nechali nalákat a v brnění běhali na čas na věž.

Pak jsme zapálili oheň a bavili se skoro až do svítání. Kdo odpadl, odešel (nebo byl odnesen) do společné noclehárny v podkroví.

V neděli dopoledne jsme poslouchali vyprávění sokolníků. Byli nám představeni dravci a sovy od toho nejmenšího sýčka až po ohromného supa a orla. Byly to velmi zajímavé zážitky.

Čas se ale nachýlil a my museli domů. Odjížděli jsme s pocitem dobře odvedené práce. Na hrad se však pravděpodobně ještě někdy vydáme.

Fotografie Pavel Pola (www.pavelpola.cz) a Petr Šulc.