Offline 2011

Šumava má jednu nevýhodu - je celkem daleko. Čtyřhodinová cesta autobusem hrozila komplikacemi (jsme parta velmi veselých cestujících), ale nakonec proběhla celkem v pořádku a my jsme se ocitli na konci světa, v obci Dobrá, která se nachází v bývalém zakázaném hraničním pásmu. Zde nás uvítala Hospoda u Němečka. Na první pohled se zdálo, ze celou naši výpravu nemůže pojmout, ale na druhý se ukázalo, že celá chalupa je prošpikována důmyslnou sítí chodeb a pokojů s úchvatnou atmosférou. Každý našel svou postel.

Krásný den pomalu přešel do krásného večera, který jsme vyplnili zábavou a označováním přidělených holinek. Nešlo však jen o prosté podpisy, invencí se nešetřilo a za chvíli se objevily modely, za které by se nemusel stydět Baťa ani Manolo Blahnik.

Ráno přijeli Iva s Honzou, zaměstnanci NP Šumava, a mohli jsme vyrazit do míst, kde jsme chtěli pomáhat. O co šlo? V národním parku je spousta rašelinišť, ale mnoho z nich bylo v minulosti průmyslově vytěženo (zahrádkáři, styďte se) a tím zbaveno života. Naším cílem byla revitalizace těchto míst. Práce spočívala v hloubení děr, do kterých se bude chytat voda a následně se v nich uchytí rašeliník. Vykopaným blátem jsme přehrazovali odvodňovací kanály.
Práce nám šla hezky od ruky a my ryli do historie až na úroveň Faraónů (žádnou hrobku jsme neobjevili, fakt).

Za odměnu nás Iva vzala (po skupinkách) na fungující rašeliniště do nepřístupné první zóny NP, kde byl před námi naposled možná jen král Šumavy.

Na večer byla připravená tradiční grilovačka, kterou připravil náš dvorní kuchař Jiřík. Následovala zábava zelená, ženy, zpěv a přijímání nováčků. Nad ránem jsme poslouchali z okolních luk řvoucí jeleny.

Velké poděkování patří RNDr. Ivaně Bufkové, PhD. a Ing. Janu Mokrému, kteří s námi akci připravili a mnoho nového nám ukázali.