Jiná setkání v průběhu roku totiž bývají trochu vyhrocená. Projekťáci se ptají, proč ještě nejsou hotové některé úkoly, zvláště když se jedná o naprosté banality.
Šéfové výroby zase oponují, že některé věci se do druhého dne neudělají samy jenom proto, že projekťákům kdysi na vysoké škole někdo nakukal, že tým vědců někde v USA připravuje studii, podle které takové zázraky možné jsou.

Tento večer však byly sváry zažehnány a všichni si v klidu váleli koule. Taková idyla ale nemohla dlouho vydržet, a tak přišla na řadu sázka. Poražený tým umyje vítězům auta!
Nebudeme zde popisovat urputnost napínavého mače, zkrátka zřejmě vinou nezvládnuté taktiky doplňování tekutin došlo k tomu, že favorizovaný tým projekťáků prohrál.

V půlce června se počasí konečně umoudřilo, a tak mohlo dojít k vyzvednutí výhry. Teamleadeři přivezli (nebo alespoň dotlačili) své škopky a popelnice na firemní dvůr, kde se na ně vrhli projekťáci (tedy na auta).
Práci měli pěkně promyšlenou a rozvrženou, byli perfektně teoreticky připraveni, postupem času však přicházeli na to, že praxe je mnohdy trochu jiná. Dostavila se vyšší potřeba vody, než bylo původně plánováno, přišly nečekané výpadky koncovky hadice atp.

Nakonec však mohli teamleadeři odjet domů s krásně nablýskanými vozy a zaslouženě budit závist u ostatních řidičů v Praze. Minimálně do večera, kdy přišla průtrž mračen, která umyla najednou celé město.