Pražský běžec (chodec)

S myšlenkou zaběhnout si maratón přišli dva z našich čtyř Ironmanů. Okamžitě vzbudila velký rozruch. Slovy klasika „všichni byli návrhem nadšeni, ale nikdo se nechtěl výpravy zúčastnit." I oba iniciátoři si později způsobili zranění, které je z běhu vyřadilo.

Vytrvalým a cíleným přesvědčováním se nakonec podařilo umluvit dost lidí a na start se tedy postavili:
Tým Et netera (všichni čtyři členové běží celý maratón) ve složení Lukáš, Jirka, Petr (všichni zkušení maratónci) a Muf (nováček na dlouhých tratích).
Štafeta (10 + 10 + 10 + 12,195 km) Et netera Bravo ve složení Timutti, Pavel, Pajda, Oči a štafeta Et netera Delta ve složení Tereza, Mapix, Lucas a Mája.

Běh si však musí prožít každý sám. I když skupinky ETN běžců často vyrážejí v době oběda do Stromovky, atmosféra závodu dělá s lidmi věci. Nenechat se strhnout okolím k nepřiměřenému tempu (ne každý se dovede vyrovnat se skutečností, že ho předbíhá spousta lidí), to je úkol pro silnou osobnost. Většině ETN borců se však podařilo udržet si svou přiměřenou rychlost a až na pár několikakilometrových krizí si běh užívali.

Svůj úkol splnili všichni. Časy sice trochu zaostávají za vítěznými běžci černé pleti, ale o to tu nešlo. Dobrý pocit se dostavil, bolavé nohy a myšlenky z trati „už nikdy více" byly zapomenuty.

Buďme rádi, že existují moderní komunikační prostředky a my si můžeme běhat jen pro vlastní potěšení. Jak řekl Muf v cíli: „Vůbec se nedivím, že Feidippidés doběhl do Athén, zařval a chcípnul."