Běžci a bruslaři ve Stromovce byli trochu překvapeni, když v parku potkávali sveřepé námořníky a piráty, kteří tudy táhli ze sídla firmy k trojské loděnici. Taková koncentrace háků místo rukou, dřevěných nohou a vypíchnutých očí se nevidí každý den.

V cíli jsme se nejprve osvěžili po cestě. Pak už přišlo převlékání do plavek, vest a helem. Následovala instruktáž na suchu, která se pozvolna přenesla na vodu.

Trojský kanál není pro člověka, který už alespoň jednou jel nějakou vodu, nic těžkého ani dechberoucího, zejména na raftu. Ale Hilgertová s Pollertem tu také nejezdí jenom rovně, že. Ta pravá zábava začíná, když se začne jezdit proti vodě, najíždí se do válců a zkoušejí se všelijaké blbůstky. Není divu, že to občas nevyjde a sem tam si někdo i nedobrovolně zaplave (většina z nás si nakonec zkusila zaplavat i dobrovolně).

Když jsme se dostatečně vyjezdili, začala obvyklá zábava včetně rituálního přijímání nováčků, kterých bylo tentokrát požehnaně.

Více informací o perfektně materiálně a personálně zajištěném táboře na www.letni-detske-tabory.cz nebo www.klub112.cz.

Hlavním "produktem" Klubu 112 je členství a VIP členství pro firmy a společnosti, které otevírá dveře do zákaznického centra. Zákaznický servis služeb je ve formě nabízené péče, možnosti zapojit se do přípravy aktivit, využít připravené aktivity pro sebe, svou rodinu a blízké.

Občanské sdružení Klub 112 je primárně určeno pro potřeby celých rodin zaměstnanců:

• Hasičského záchranného sboru ČR,
• Policie České Republiky,
• Zdravotnické záchranné služby,
• Městské Policie měst a obcí.

Vítán je ale kdokoli z řad široké veřejnosti.

Více o akci "12 pro 12"...

Windows XP

U této verze operačního systému je známa chyba při konfiguraci připojení a prvním přihlášení na server. Systém v tuto chvíli nebere uvedenou adresu zcela vážně a zkouší i její různé varianty. Tím na serveru vyvolává symptomy pokusu o útok a správně konfigurovaný server toto připojení automaticky odmítne. Uživatel se tedy nedokáže přihlásit a nastavení nelze dokončit.

Jak to obejít?

Nejrychlejší řešení přináší užití kancelářského software MS Office, konkrétně MS Word, MS Excel, nebo i MS Office Viewer pro ty, kteří nevlastní licenci tohoto software.

Postup

Otevřeme jeden z těchto programů a zvolíme možnost „Soubor“ -> „Otevřít“ (Ctrl+O). Do pole „Název souboru“ vložíme URL adresu na připojení (například: http://www.mojedoména.cz/webdav/) a klikneme na „Otevřít“. Otevře se obrazovka, která nás požádá o zadání přihlašovacích údajů. Po přihlášení se zobrazí seznam složek na vzdáleném serveru.

Nyní je možné dialogové okno zavřít a ukončit běh aplikace. Systém na pozadí založil nového zástupce, který od této chvíle umožní přihlašování na server nativním způsobem systému MS Windows. Zástupce se nalézá ve složce „Místa v síti“, kterou je možné dohledat pomocí Průzkumníka, nebo procházením z „Tento Počítač“. Zástupce je možné libovolně přejmenovat a přesunout do míst, kde nám to bude nejvíce vyhovovat.

Další užívání protokolu WebDAV by již mělo probíhat naprosto bez problémů.

Windows Vista

U této verze systému je chyba velmi podobná verzi Windows XP a postup pro vyřešení problému je shodný s výše uvedeným postupem.

Vhodnější metoda řešení je zde ovšem v instalaci KB907306 systémové aktualizace, kterou Microsoft pro tuto verzi připravil. Po naistalování této aktualizace se připojování na WebDAV chová standardně a nevznikají žádné problémy.

Aktualizaci systému je možné instalovat buď pomocí funkce Windows Update, nebo ručně po stažení aktualizace ze stránek společnosti Microsoft: KB907306.

Windows 7

U tohoto operačního systému je chyba v používání protokolu WebDAV jiná. Systém umožní vytvoření a konfiguraci nového připojení na server, ale po dokončení se již nelze na server přihlásit.

Během hledání řešení na tento problém jsem osobně zkoušel desítky tipů od ostatních uživatelů, ale žádná metoda bohužel nezafungovala. Bohužel ani užití MS Office a jiných záhadných triků. Windows update k dispozici není.

Řešení

U systému Windows 7 je podle mých zkušeností zatím možné pouze jediné řešení, a to užití externího software pro správu a užívání protokolu WebDAV. Ozkoušené a funkční freeware řešení jsou následující:

• Rozšíření „WebDAV“ pro Total Commander
• BitKinex - připojení a nahrávání funguje dobře, ale vyžaduje přístup k emailové aplikaci, bez které se chová vice jak zvláštně.
• AnyClient - poměrně šikovné řešení pro přístup na FTP, WebDAV a jiné protokoly. Dle mého testování asi nejvhodnější kandidát.

Nové díly ...

Tento rok jsme se chystali vyslat do závodu rekordní počet závodníků. Bohužel nemoci a úrazy vyřadily některé borce, mezi nimi i obhájce loňského prvenství Zbyňka, který nemůže sportovat kvůli vyhřezlé ploténce.

I tak se na start postavilo patnáct Et netera účastníků, rozdělených do několika pomyslných skupin. Dětského závodu se zúčastnila Amálka s Jáchymem, dále zde byl ETN Race team (složený povětšinou z našich Ironmanů), připravený bojovat o mety nejvyšší a početný ETN Survive team, jehož členové se chystali bojovat hlavně sami se sebou.

Jestli něco organizátoři doopravdy umí, tak je to zařídit na závod příjemné počasí. Voda byla tak akorát, nefoukal žádný silný vítr, sluníčko vykukovalo, ale nepálilo. Po startu se celé pole rozplavalo jako o život (někteří méně zdatní plavci o život skutečně bojovali, 750 m není tak malá vzdálenost), potom přesedlo na triatlonové speciály i běžná horská kola, v obrovském tempu profičelo dvaceti kilometry, aby se na závěr vydalo na pětikilometrový běh.

A jak to dopadlo? Lukáš obhájil druhé místo, Klára udržela své třetí v kategorii ženy-matky (dokud se pořádně nerozrodí mladší ročníky, je Klára naše jistota), a když se k nim dobrým výkonem připojil i Martin, vystoupil team Et netera na druhou příčku. Ostatní se rozložili po celé délce výsledkové listiny, všichni dokončili, a tak jsme mohli slavit.

A je tu ještě jedna skupina, na kterou nejde v žádném případě zapomenout. Jedná se o členy ETN fans, kteří vytvořili opět úžasnou atmosféru. Byli vidět a hlavně slyšet (a to neměli ani jednu vuvuzelu).

Těšíme se na ICT triatlon 2011.

Rád bych se vás úvodem zeptal, jak dlouho působíte na českém trhu a co je předmětem obchodního zájmu vaší společnosti?
Na trhu působíme již 13 let. V první řadě stavíme weby. Spíše velké a většinou rozsáhlé či něčím výjimečné. Spolu s tím poskytujeme i konzultace, a to nejen v technologické části, ale i na business úrovni. Mezi naše hlavní klienty patří třeba Datart, Fortuna, Telefónica O2, Siemens a další.

Vaše sídlo se nachází v Praze na Letné, kde se v současné době buduje tunel Blanka. Ještě nějakou dobu se tunel bude stavět, neomezuje vás to? Neuvažujete o změně sídla?
Kdybych řekl, že neomezuje, lhal bych. Samozřejmě, že nás stavba omezuje, ale snažíme se stavbu přežít. Třeba tím, že si z toho sami děláme srandu. Velmi si vážím našich lidí, že už berou stavbu jako fakt, a na oplátku pro ně připravujeme různé akce a snažíme se vše přečkat. V bezprostřední budoucnosti o změně sídla zatím neuvažujeme, přeci jenom přestěhovat takovouhle firmu do prostředí, které by nám po všech stránkách vyhovovalo, není otázkou pár měsíců.

Jaká byla situace v Et neteře v době, kdy jste nastoupil do firmy?
Tak to už je nějaký pátek. Situace nebyla vůbec špatná především díky firemní kultuře, přede mnou však byl velký úkol, vytvořit stabilní HR oddělení a dát do všeho nějaký systém.

Co považujete za svůj největší úspěch za dobu vašeho působení v Et netera?
Za úspěch vůbec považuji to, že se mohu v takové firmě realizovat a dělat vše, aby všichni byli spokojení. Ale co považuji za svůj největší úspěch je určitě fakt, že jsem dovedl Et neteru v soutěži Best Employers Česká republika 2010 na krásné 3. místo, když si vezmeme tu velkou konkurenci zahraničních a českých firem.

Podle jakých parametrů si lidé vybírají svého zaměstnavatele?
Doba se hodně změnila, je velká nezaměstnanost, a proto si myslím, že lidé v dnešní době především sází na důvěryhodnost, značku, jistotu a především stabilitu firmy.

Už jste to sám načal. Základem úspěšné společnosti jsou prý spokojení a správně motivovaní zaměstnanci. Již druhým rokem jste se účastnili studie Best Employers Česká republika a letos jste se podruhé dostali mezi nejlepších 15 zaměstnavatelů a obsadili jste třetí příčku. Jak a čím motivujete své zaměstnance, aby odváděli svoji práci skvěle?
Zúčastnili jsme se této studie již čtyřikrát, z toho 3x jsme se dostali do TOP 10, naposledy letos a obsadili jsme 3. místo. A čím je motivujeme? V principu vyznáváme teorii, že když v práci trávíme tolik času, je nesmyslné vyznávat jiné hodnoty v pracovním a jiné v soukromém životě. Proto hraje vůdčí roli v našem HR firemní kultura, kde se snažíme vytvořit takové prostředí, aby lidé měli ty nejlepší podmínky. Svou roli pochopitelně hraje i bohatý benefitní a odměňovací systém, možnosti rozvoje a prosazení ve společnosti, možnost pracovat na zajímavých i soukromých projektech atd.

Jaké jsou úkoly HR oddělení ve firmě?
Zmíním asi jen ty nejhlavnější: získávání a výběr zaměstnanců (převážně jezdíme na veletrhy pracovních příležitostí, spolupracujeme s vysokými školami, dokonce kolegové vyučují na jedné pražské vysoké škole apod.), správa odměňovacího a benefitního systému, vedení personální a mzdové agendy, rozvoj a vzdělávání zaměstnanců, správa BOZP, PO a ZPP.

V roce 2007 Et netera prošla certifikací dle normy ISO 9001:2000 a vloni jsme dokonce prošli již pod novou normu ISO 9001:2008, tedy mým úkolem je se starat i o management kvality ve společnosti.

Jak rozvíjí vaše společnost své zaměstnance?
Letos se nám podařilo opět získat dotace z Evropského sociálního fondu, v rámci projektu OP Praha Adaptabilita. Správa a vedení vzdělávacího programu je velmi náročná na administrativu, ale stojí to za to, spolupráce s Magistrátem je příjemná. V současné době připravujeme plán vzdělávání a pomalu začínáme čerpat peníze.

Jakým způsobem vyhledáváte nové pracovníky?
V tomhle směru to mám jednodušší, hodně lidí se na Et neteru obrací samo. V současné době kromě toho také využívám služeb pracovního portálu www.spravnykrok.cz a www.sprace.cz. Dále spolupracujeme s vysokými školami, kde na jedné vyučujeme vlastní předmět.

Jak byste charakterizoval společnost Et netera, v současné době téměř v polovině roku 2010?
Dynamická, silná a stabilní česká společnost, kde jsou obchodní cíle a péče o zaměstnance v rovnováze.

Jak byste popsal vztah oddělení lidských zdrojů k zaměstnancům a k vedení firmy?
Vztah HR versus lidé? Mám s lidmi velmi dobrý vztah, oni vědí, že jim vždy pomohu nejen na pracovním poli, ale i v soukromí. Víte, my si na nic nehrajeme, nás baví pracovat a posouvat Et neteru stále dál. U nás vědí, proč a co děláme i proto, že mají k vedení firmy otevřené dveře dokořán.

Co nabízíte svým zaměstnancům?
Pokud se budeme bavit čistě o benefitním systému, tak u nás nikdo zkrátka opravdu nepřijde. Nabízíme příspěvek na dopravu, penzijní připojištění, dovolenou, nadstandardní lékařskou péči, příspěvek na odborné publikace, příspěvek na jazykové vzdělávání a stravenky v hodnotě 100,- Kč. Kromě řádné dovolené lze čerpat 2 dny tzv. sick-day, a pokud se společnosti daří, ke konci roku dostaneme přes Vánoce ředitelské volno (jako odměnu a poděkování od výkonného ředitele). Kromě toho v rámci loajalitního bonusu dostává každý zaměstnanec 5 dní dovolené navíc za každých 5 let ve společnosti.

Na jedné konferenci jsem se doslechl, že nabízíte dovolenou snů svým zaměstnancům. Jak taková dovolená snů vypadá a kdy ji získáte vy?
Nárok na dovolenou snů má každý zaměstnanec, který u nás pracuje na plný úvazek, a to 10 let. Po 10 letech má nárok na odpočinek, vážíme si jeho loajality, a proto mu zaplatíme 100.000,- na dovolenou.

Jaké máte plány do budoucna?
V současné době začínáme čerpat peníze z evropských fondů na rozvoj vzdělávání našich zaměstnanců. V říjnu to bude recertifikační audit dle normy ISO 9001:2008. Začátkem roku 2011 se opět utkáme v soutěži Best Employers Česká republika 2011, a pokud se podaří, tak bychom se opět chtěli posunout výše, zlato ještě nemáme. A pak asi spolu dáme další rozhovor, ne?

Určitě. Budu jen rád. V posledních dvou letech vyhráváte ocenění za oceněním. Vodafone firma roku Hospodářských novin 2009, International Business Awards, Internet Effectiveness Award 2009, Zlatý erb 2009, Best employers ČR 2010. Jak je možné, že získáváte tolik ocenění?
Přemýšlím, jak odpovědět a nechlubit se, ale… jsme prostě dobří :). Ale vážně, myslím, že náš úspěch tkví v tom, že za ním nejdeme za každou cenu. V první řadě chceme zlepšovat život svému okolí – klientům, zaměstnancům, rodinám. Pokud máte takovýto vyšší cíl a jdete za ním, úspěchy se dostaví samy.

Profil:
David Procházka, HR Manager společnosti Et netera a.s.
Absolvent vyšší odborné školy se zaměřením na personální management a právo.
V roce 1999 začal pracovat jako asistent ředitele a consultant v poradenské firmě HEXPERT. Od roku 2004 se věnuje aktivně řízení lidských zdrojů a vzdělávání.
Do společnosti ET NETERA nastoupil v roce 2007, kde je zodpovědný za řízení lidských zdrojů a managementu kvality. Rád cestuje po Evropě a má rád rychlá auta.

Klasickou metodou je reinstalace PC na nový systém a následná konfigurace. „Příjemná“ práce na několik desítek hodin: optimalizování a instalace podpůrného software, tak aby bylo možné nový systém užívat naplno. Cesta zpět je stejně složitá a mnohdy i nemožná.

Co kdyby ale šlo mít systém nainstalovaný souběžně s tím, co právě užívám? Inu, tato metoda je také možná. Většina současných operačních systémů umožňuje tzv. duální instalaci. To znamená, že na svém PC budeme mít nainstalovány dva operační systémy (nebo i více) a při zapnutí se zvolí, který z nich se zapne. Poměrně šikovná metoda, která ovšem vyžaduje restart PC s každým přepnutím systému.

Existuje tedy nějaká metoda, která by byla ještě jednoduší? Ano, právě metoda virtualizace PC, která umožní spuštění libovolného operačního systému v již zapnutém počítači. O této metodě si teď povíme více.

Hardwarové požadavky

Pro spuštění a užívání virtuálních systémů je potřeba vlastnit základní desku, která virtualizaci podporuje. Dá se říci, že většina základních desek (včetně notebooků) metodu podporuje, ale je nutné tuto možnost zapnout v BIOS nastavení (volba Virtual VM nebo Virtual machine).

Další poměrně důležitou součástí PC by měla být velká operační RAM paměť. Zde je logické minimum 2 GB – to ovšem závisí hlavně na plánovaném operačním systému. Pokud budeme užívat virtuálně MS DOS, tak paměti může stačit 1 GB celkem, pokud ovšem počítáme s Windows Vista nebo 7, tak 2 GB je minimum.

Posledním požadavkem je harddisk s minimálně 10 GB volného místa. Bohatě postačí i externí disk nebo flash karta. Virtuální systém není nutné instalovat na hlavní disk.

Softwarové požadavky

Pro spuštění druhého systému ve virtuálním prostředí je nutné na operační systém nainstalovat softwarovou aplikaci, která umožňuje konfiguraci a vytvoření virtuálního prostředí. Uživatelé systémů Windows mají k dispozici několik aplikací:

VMware Workstation
Univerzální systém pro virtualizaci všech operačních systémů z MS Windows. Tato aplikace netrpí žádnou poměrně dramatickou chybou, která by virtualizaci ovlivňovala. Ovšem s rychlostí to žádná sláva není.
Cena: +/- 3 900,-

Microsoft Virtual PC
Přímé řešení od společnosti Microsoft určené na virtualizaci primárně ostatních operačních systémů od této společnosti. Osobně se mi toto řešení užívá nejlépe. Rychlost je poměrně slušná a žádné problémy s užíváním jsem nepocítil.
Cena: Freeware

Parallels Workstation
Poměrně slušná kopie aplikace VMware Workstation. Rychlost a funkce je dle diskuzí hodnocena poměrně dobře. U této aplikace je ovšem znám prohřešek, a to nepodporování USB zařízení, a je určená primárně na 32-Bitové systémy.
Cena: +/- 1 700,-

VirtualBox
Levné a jednoduché řešení, které umožňuje virtualizaci běžných operačních systémů. Rychlost řešení je průměrná a chybovost je nízká.
Cena: freeware

Osobně mám nejlepší zkušenosti s řešením Microsoft Virtual PC, které užívám k virtualizaci Windows Vista a Windows 7.

Konfigurace

Prvním krokem je stažení a instalace balíčku do systému. Poté je nutný restart a povolení funkce VM machine v BIOSU. Následně po zapnutí PC je možné spustit aplikaci.

Po spuštění je možné provést manuální nastavení vlastností pro nové virtuální prostředí, nebo užít služby konfiguračního průvodce, který usnadní základní konfiguraci. Prostředí je poměrně intuitivní a přehledné. Pokud se později ukáže, že nastavení není úplně ideální, lze jej dodatečně změnit – to je poměrně důležitá vlastnost.

Instalace

Pro instalaci virtuálního systému můžeme užít jak legální CD/DVD se systémem, tak stažený obraz disku (ISO) s instalačním CD (např. Microsoft Windows 7 trial) - pokud užíváme obraz disku, není nutné jej nejprve vypálit, ale stačí jej připojit jako virtuální disk. Poté je možné virtualizaci spustit a pustit se do instalace.

Ovládání a virtuální HW

Virtuální systém se ovládá běžným způsobem. Pokud je třeba opustit obrazovku virtuální stanice zpět do domovského systému, je třeba stisknout pravý Ctrl a poté je možné přesunout kursor mimo obrazovku. Pro virtuální PC je vytvořen systém imaginárního HW, který je k dispozici. V konfiguraci je možné vše libovolně nastavit včetně přístupu k síti a internetu.

Pokud je potřeba pracovat s daty uloženými na pevném disku hostujícího PC, je nutné nastavit sdílené složky, a tím disky připojit. Ostatní činnost je naprosto shodná s běžnou instalací.

Jiná setkání v průběhu roku totiž bývají trochu vyhrocená. Projekťáci se ptají, proč ještě nejsou hotové některé úkoly, zvláště když se jedná o naprosté banality.
Šéfové výroby zase oponují, že některé věci se do druhého dne neudělají samy jenom proto, že projekťákům kdysi na vysoké škole někdo nakukal, že tým vědců někde v USA připravuje studii, podle které takové zázraky možné jsou.

Tento večer však byly sváry zažehnány a všichni si v klidu váleli koule. Taková idyla ale nemohla dlouho vydržet, a tak přišla na řadu sázka. Poražený tým umyje vítězům auta!
Nebudeme zde popisovat urputnost napínavého mače, zkrátka zřejmě vinou nezvládnuté taktiky doplňování tekutin došlo k tomu, že favorizovaný tým projekťáků prohrál.

V půlce června se počasí konečně umoudřilo, a tak mohlo dojít k vyzvednutí výhry. Teamleadeři přivezli (nebo alespoň dotlačili) své škopky a popelnice na firemní dvůr, kde se na ně vrhli projekťáci (tedy na auta).
Práci měli pěkně promyšlenou a rozvrženou, byli perfektně teoreticky připraveni, postupem času však přicházeli na to, že praxe je mnohdy trochu jiná. Dostavila se vyšší potřeba vody, než bylo původně plánováno, přišly nečekané výpadky koncovky hadice atp.

Nakonec však mohli teamleadeři odjet domů s krásně nablýskanými vozy a zaslouženě budit závist u ostatních řidičů v Praze. Minimálně do večera, kdy přišla průtrž mračen, která umyla najednou celé město.

Aby byla interoperabilita navíc snadná, nestačí jenom dodržení formálních standardů. Záleží zejména na vlastním návrhu API (a tedy výsledného WSDL) služby. Ten vyžaduje určitou zkušenost a také ohleduplnost ke konzumentům z odlišných platforem.

V článku rozebereme typický problém webových služeb vytvořených na platformě .NET a zaměříme se na obtíže, které způsobuje konzumentům služby (nejen) v Javě.

Tento problém se týká definice typů parametrů a návratových hodnot metod služby. Stejně jako u návrhu nativního API v příslušném programovacím jazyce, silná typová kontrola ulehčuje práci a pomáhá předcházet chybám.

Pokud se bavíme o typech v kontextu webových služeb, myslíme tím typy definované v XML schématu v rámci WSDL služby. Za slabě nebo příliš obecně typované pak považujme parametry, které mají typ xsd:any. Podobné problémy mají také parametry typu xsd:string, které v sobě nesou strukturovaná data v nějakém formátu (např. JSON nebo serializovaný XML dokument).

Pokud jsou typy parametrů nebo návratové hodnoty definované příliš obecně, nutíte konzumenta služby, aby si typy objektů hlídal sám a vycházel při tom z nějaké dodatečné dokumentace nebo dokonce empirických zkušeností s použitím implementace služby.

Navíc, pokud se změní skutečný typ parametru nebo návratové hodnoty, WSDL služby zůstane stejné a konzument se o změně může dozvědět až při analýze chyby, ke které došlo za běhu jeho aplikace.

Ve většině případů ale autor služby její WSDL ani XML schéma typů netvoří ručně. Většina nástrojů pro vývoj webových služeb umožňuje WSDL vygenerovat z kódu v příslušném programovacím jazyce a možná úplně nejčastěji se WSDL služby generuje dynamicky až za běhu. V tom případě by měl ale autor služby vědět, jak bude vygenerované WSDL vypadat, nebo si ho alespoň zpětně kontrolovat.

Může se totiž snadno stát, že i když v kódu používáte standardní typované objekty vašeho programovacího jazyka, vygenerované WSDL přesto obsahuje použití problematických typů xsd:any. Nástroje generující WSDL používají mapování typů programovacího jazyka do XML schématu, které obvykle dobře pokrývá “primitivní” typy (význam se může v různých jazycích lišit, ale obvykle jde pro typy pro čísla, textové řetězce atd.), které lze snadno převést na předdefinované typy v XML schématu, ale pro jiné, složitější typy, může být výsledný typ v XML schématu překvapivý.

U webových služeb vytvořených na platformě .NET je takovým problémovým typem DataSet. Programátor .NET webové služby si může ušetřit práci tím, že DataSet, který naplní výsledkem dotazu do databáze, rovnou použije jako návratovou hodnotu metody.

Ve WSDL pak takový typ vypadá nějak tahle:

<xsd:complexType> <xsd:sequence> <xsd:any minOccurs="0" maxOccurs="unbounded" namespace="http://www.w3.org/2001/XMLSchema" processContents="lax" /> <xsd:any minOccurs="1" namespace="urn:schemas-microsoft-com:xml-diffgram-v1" processContents="lax" /> </xsd:sequence> </xsd:complexType>

.NET framework reprezentuje DataSet v XML schématu tzv. diffgramem. První xsd:any element obsahuje XML schéma dat, které jsou vložené do diffgramu, což je ten druhý xsd:any element. Microsoft se samozřejmě snaží vyjít vývojářům na své platformě vstříc, takže pokud tuto službu budete konzumovat také v prostředí .NET, tak v kódu vygenerovaném z WSDL se opět “magicky” objeví typ DataSet. Z hlediska interoperability webových služeb je tento “vstřícný krok” Microsoftu poněkud nešťastný, protože podporuje tento antipattern, ale z pohledu obchodní strategie Redmondu je asi pochopitelný. Nicméně už v dubnu 2003 vyšel v MSDN Magazine článek, který přesně před používáním DataSetů ve webových službách varuje. Kromě snížené interoperability způsobují DataSety i zvýšení objemu přenášených dat díky přibalení XML schématu DataSetu pro každý parametr tohoto typu. TheServerSide.NET řadí tento problém mezi 5 nejčastějších chyb při vývoji webových služeb na platformě .NET.

Pokud nemají vývojáři na jiných platformách páky na to, aby přinutili poskytovatele službu změnit, musejí si umět poradit sami. Ve zbytku článku ukážeme možné řešení, jak se v Javě za použití JAX-WS a JAXB vypořádat s metodou webové služby, která vrací DataSet.

Na první problém narazíte asi hned při generování Java kódu z WSDL. Pravděpodobně budete muset JAXB kompilátor použít v laxnějším režimu, aby XML schéma vůbec zpracoval. Až se vám podaří Java třídy vygenerovat, metoda pro přístup k DataSetu budou vypadat asi takhle:

public List<org.w3c.dom.Element> getAnies()

List bude obsahovat dva DOM elementy odpovídající dvoum xsd:any elementům z ukázky schématu výše. První prvek je tedy XML schéma a druhý diffgram.

Pokud nechcete při manipulaci s DataSetem vždy přímo pracovat s DOM uzly, můžete si pomocí JAXB ulehčit práci. Zavolejte danou metodu webové služby a obsah prvního Elementu si lokálně uložte. Např. pomocí identity přes XSLT:

public void printElement(Element any) throws Exception { Properties props = new Properties(); props.put(OutputKeys.METHOD, "xml"); props.put(OutputKeys.INDENT, "yes"); TransformerFactory f = TransformerFactory.newInstance(); Transformer t = f.newTransformer(); t.setOutputProperties(props); Source in = new DOMSource(any); Result out = new StreamResult(System.out); t.transform(in, out); }

Pomocí JAXB potom můžete z tohoto schématu vygenerovat Java třídu, která bude reprezentovat DataSet. Manipulace s DataSetem potom bude snazší, nicméně pořád tu bude riziko, že poskytovatel služby strukturu DataSetu změní a při volání služby potom dojde k chybám.

Po zavolání metody webové služby pak musíte z obsahu diffgramu vyrobit pomocí JAXB unmarshalleru instanci objektu, který reprezentuje DataSet:

// NewDataSet is the class generated by JAXB from diffgram payload schema public NewDataSet unmarshallDataSet(List<Element> anies) throws JAXBException { if (anies.size() != 2) { return null; } Element dataset = getFirstChildElement(anies.get(1)); // first child element of the diffgram if (dataset == null) { return null; } JAXBContext jaxb = JAXBContext.newInstance(NewDataSet.class.getPackage().getName()); Unmarshaller u = jaxb.createUnmarshaller(); Source src = new DOMSource(dataset); JAXBElement<NewDataSet> rootElement = u.unmarshal(src, NewDataSet.class); return rootElement.getValue(); }

Závěrem je ještě nutno podotknout, že špatná interoperabilita webové služby není dána platformou, na které vzniká, ale vývojářem, který službu navrhuje. Problém DataSetů v .NET webových službách je ale natolik rozšířený, že si zaslouží zvláštní pozornost.

O spojení firem Et netera a První multimediální hovořil ve studiu televize Z1 Martin Černohorský.

Také se tak můžete podívat na Martina Holečka (Téma Z1byznys a podniky). Řeč je o soutěži Zaměstnavatel roku (od 16. minuty).

A jak se má Daniel Dvořák, bývalý profesionální basketbalista, to se dozvíte v reportáži z pořadu Basketmánie (ČT).

Chystáme i nějaké vlastní filmečky, ale to už nebudu prozrazovat, to byste se pak nesmáli.