Offlineblog
Je to podobné, ale...
Po Valentýnovi se nám tu snaží zabydlet další importovaný svátek - Halloween. My se ale nedáme a počkáme si na Svatého Martina.
I když... ve výsledku to vypadá dost podobně. Po ulicích se plouží strašidelné postavy bledých obličejů, ve špinavých (občas zakrvavených) šatech, s nepřítomným pohledem, které občas s děsnými zvuky chrlí odporné věci. Pozorovatel si není jist, zda jde o oslavu Předvečera Všech svatých nebo o důsledek ochutnávky mladého vína.
Ahoj, jak se jmenuješ? Neboj, hned to zapomenu.
Úředníci vymysleli nařízení, které nás bude chránit. Bude to stát spoustu času a práce, zaměstná se armáda kontrolorů a třeba padnou i pokuty.
Jak známe české úředníky, požene se ochrana osobních dat až na hranici absurdity. A jednoho dne dosáhne celonárodní paranoia vrcholu.
Poslat pohled babičce? Proč ne - když ho do týdne spálí a pošle mi o tom vyrozumění...
Zavolat matce? To už ne, to by znala moje jméno a telefon.
Neříkej hop, dokud nejela Ledecká
Krásné a příjemné překvapení nám připravila snowboardistka, která si olympijské čekání na svůj hlavní závod krátila lyžovačkou.
Celý svět (včetně favorizovaných specialistek, činovníků MOV a komentátorů ČT) byl dokonale zaskočen nečekaným vítězstvím. Jen český realizační tým, v čele s Tomášem a Ondřejem, něco věděl...
Naděje žila dlouho.
Stromy na Vysočině se nedočkaly a my uvidíme, co čeká nás.
Prezident o fous obhájil svůj úřad a ve své první (a dosud poslední, je unavený) řeči slíbil, že bude trochu mírnější. Načež se nezapomněl pochválit, urazit všechny, kteří ho nevolili, urazit redaktora ČT, atd.
Ale to už jsme si zvykli, že. Je to přeci náš prezident. "Prezident nás, obyčejných lidí," jak řekl hradní kancléř a milionář Mynář.
Koho pošleme (přivedeme) na Hrad?
Jsou lidé, kteří nenávidí ostatní lidi (třeba "pražskou kavárnu"), a tak jim dělají jen to zlé. Snad jim bude líto alespoň těch stromů.