Menu

Zvedni to!

Když Alexander Graham Bell v roce 1876 vynalezl telefon, bylo zřejmé, že má zjednodušit komunikaci mezi lidmi. Proč mám pocit, že tomu dnes tak není? Co stojí za šílenou komunikační hygienou některých jedinců? Pojďme si osvěžit pár pravidel etikety a upřímně si odpovědět na otázku, jestli je dodržujeme.

Zpátky do historie

Když Alexander Graham Bell v roce 1876 vynalezl telefon, byl přínos jeho objevu pro lidstvo zcela zřejmý. Měl zjednodušit komunikaci mezi lidmi na dálku, tedy významně nahradit dosud pomalou poštovní službu a uživatelsky neohrabaný telegraf. Krátce po vzniku sítě Arpanet byly začátkem 70. let minulého století položeny technologické základy pro miliardy odeslaných e–mailových zpráv každý den tak, jak jsme na to v dnešní době zvyklí.

Když byla v roce 1993 zprovozněna služba SMS v sítích GSM a poslána první komerční zpráva, bylo jasné, že se jedná o skvělý doplněk hlasových služeb, způsob, jak poslat krátký textový vzkaz na mobilní zařízení za účelem získat okamžitou reakci a poskytnout stručnou informaci.

Byť všichni máme k dispozici nejmodernější technologie, zařízení a služby, nejsem si jistý, že si všichni osvojili i základní pravidla, zásady a etiketu mezilidské komunikace, která se samozřejmě váže i na využívání těchto moderních přístupů.

Má to svůj důvod

Dovolte mi použít analogii. Když se rozšířil automobilismus, všichni řidiči museli přijmout pravidla silničního provozu, aby nedocházelo ke kolizím. Jejich dodržování je běžným standardem, jejich porušení bývá potrestáno nebo přináší jiné tragické následky.

Nestačí umět auto jen skvěle řídit a obstát ve škole smyku. Dobrého řidiče především dělá vzorné chování na silnici. Tedy v daných situacích nezapomenout dávat přednost, pouštět chodce na přechodech, respektovat maximální povolenou rychlost nebo parkovat na vyhrazených místech či naopak neparkovat tam, kde mohou pouze tělesně postižení.

Vraťme se zpět k hlavnímu tématu a zkusme si připomenout několik takových základních pravidel. Minimálně ta, které osobně vnímám jako kruciální při samotném používání komunikačních prostředků.

  1. Mám-li zmeškaný hovor, zavolám zpět jakmile je to možné, ať se jedná o kohokoliv.
  2. Nemohu-li přijmout hovor, „zavěsím“ a ihned pošlu přednastavenou zprávu s jasnou instrukcí a informací pro volajícího o mé nedostupnosti.
  3. Pokud jsem v předchozím bodě napsal, že zavolám později, také tak učiním.
  4. Dostanu-li textovou zprávu s dotazem, je slušné alespoň ten samý den odpovědět, eventuálně zavolat je-li mi to pohodlnější.
  5. Dostanu-li email, kde nejsem například jen v kopii a je mi v něm přidělen nějaký dotaz nebo žádost, pokusím se reagovat do druhého dne. Pokud si nejsem jistý, zda takovou reakci stihnu, napíšu, kdy budu schopný na email zareagovat.

Psychologie nebo povaha?

Podobných zásad je více a smyslem tohoto článku není všechny připomenout. To, co mě v poslední době překvapuje, jsou lidé, kteří nejsou schopni dodržovat tuto základní komunikační hygienu a sebejistě ji přehlížejí. Jedná se o jejich aroganci nebo ignoranci? Možná obojí. Ignorují tito lidé tato pravidla jen pokud se jedná o komunikaci s lidmi, kteří jsou pro ně aktuálně nevýznamní, neprospěšní a nepřijde jim zajímavé si k nim budovat vztah? Nebo je jejich přístup paušální?

Samozřejmě je nutné si připustit, že situaci ovlivňuje víc jiných faktorů a nulová reakce na zmeškaný hovor hned nemusí znamenat, že nás dotyční záměrně ignorují. Třeba stres nebo chronický nedostatek času pro komunikaci (série úkolů, schůzky, nutnost se soustředit na konkrétní činnost). To by však neměl být trvalý stav. Proto se dostáváme k původní otázce. Pokud mi konkrétní člověk pravidelně odmítá komunikaci tohoto typu, čím to je? Povahou, špatnou výchovou, arogancí, ignorancí, neúctou, nezájmem?

Zásady slušnosti platí pro všechny!

Osobně se snažím ctít tato základní pravidla, a to bez výjimky. Z mého pohledu je slušnost zavolat zpět i osobnímu bankéři, i kdybych mu měl říct, že o jeho nabídku nemám zájem. Nikdy nevíte, jak důležitá byla zpráva, která se k vám měla dostat. Nezvednout někomu telefon a neozvat se zpět je jako někomu nepoděkovat nebo ho nepozdravit. Žijeme ve vyspělé a kulturní společnosti, tak se podle toho všichni chovejme.

Vážím si lidí, kteří dosáhli ve svém životě mnohého, jsou na vrcholu své kariéry a špičkou svém oboru, těší se vyššímu postavení ve společnosti. Také trpí nedostatkem času. I přes to jim nedělá nejmenší problém dodržovat základní pravidla komunikace.

Domnívám se, že se z jejich strany jedná nejen o dobrou výchovu („stará škola“) či povahu, ale především o projev gentlemanství. Protože pravý gentleman otevře dveře nejen mladé atraktivní ženě, ale i sešlé stařeně, od které toho moc “nezíská”. Přeji hodně štěstí a nenechte se otrávit!