Lukáš Zeman: V e-commerce i v horách se charaktery poznají při prudkém stoupání

Než se pustíme do byznysu a EEFky, musíme vyřešit jednu zásadní věc. V Etneteře jsi pro každého Emka. Kde se tahle přezdívka vzala?

‍

Není za tím nějaká zábavná historka. Tenhle nick si s sebou nesu už od základky a vznikl jako u spousty jiných mutací příjmení: Zeman -> Zemka -> Emka.

‍

Kdybychom se vrátili v čase na úplný začátek tvé kariéry, co byl ten moment, kdy jsi zjistil, že tě svět e-commerce a technologií pohltí? Byla to láska na první řádek kódu, nebo postupný vývoj?

‍

Počítače mě bavily už od mala. Nejdřív jsem chodil ke kámošům pařit na Sinclair a Didaktik Gama, pak jsme domů pořídili první PC (386 SX) a následovaly první pokusy s programováním (Quick Basic, Pascal atd.), BBSky, internetový pravěk doby Netscape Navigatoru, první statická webová stránka. Přelom byla legendární kniha PHP: Tvorba interaktivních internetových aplikací od Jiřího Koska. Ač jsem PHP brzy opustil, u všemožných internetových technologií jsem už zůstal.

‍

Nejen u e-commerce, ale u webových aplikací obecně mě baví, že to, co tvoříš, je vidět a můžeš sledovat i měřit dopad svých rozhodnutí prakticky okamžitě. Ať už na uživatele, nebo na business klienta. Jsi schopen si ověřit, zda svoji práci děláš dobře.

‍

Tvůj kmen vznikl spojením Synergy, Surikat a dalších expertů na EEFku. Jak na tohle období formování vzpomínáš? Co byly ty nejdůležitější lekce, které sis přenesl do vedení dnešního týmu?

‍

Největší změna z role vývojáře na manažera je ve způsobu práce. Jako vývojář postupnou prací socháš dílo z nuly do nějakého finálního stavu. Jako manažer žádného finálního stavu nikdy dosáhnout nemůžeš. Míříš k nějakému vysněnému ideálu, snažíš se obklopit těmi nejlepšími lidmi a po cestě se vyhýbáš šrapnelům, které tě mohou zase vrátit o pár kroků zpět.

‍

Druhá velká změna je, že občas jako manažer musíš vybrat mezi blbým a blbým řešením, kde win-win situace prostě neexistuje nebo ji v ten moment nevidím. Musíš udělat rozhodnutí, přijmout odpovědnost a jít zase dál.

‍

A samozřejmě tlak, který si na sebe sám vytvářím (protože jsem jelito a neřídím se moudrem z posledního odstavce), je nesrovnatelný.

‍

Tým tě vnímá jako přirozenou autoritu, ale zároveň jako kamaráda a oporu. Jak tuhle balanci zvládáš? Je těžké zůstat upřímný a otevřený, i když je potřeba řešit nepříjemné věci nebo náročné deadliny?

‍

Jako přirozená autorita se necítím, jako kamarád ano a v to, že jsem opora, doufám. Zůstat upřímný a otevřený je naopak strašně jednoduché a hlavně pohodlné. Kdo lže a mlží, musí si pamatovat komu, co a jak kdy řekl, kde si realitu přiohnul. Myslím, že jsou lepší věci, na které se soustředit. Ale nechci ze sebe dělat Mirka Dušína. Občas jsou informace, které třeba s ohledem na ostatní v danou chvíli říct nemůžeš. Tak je holt řeknu, až nastane ten správný čas.

‍

Jsi hodně aktivní sportovec, miluješ fotbal a hory. Najdeš nějakou podobnost mezi tím, jak funguješ na hřišti, a tím, jak vedeš svůj kmen? Pomáhá ti sportovní disciplína nebo týmový duch fotbalu v byznysu?

‍

Asi bych v tom uměle nějakou spojitost našel, ale spíš jsou to pro mě oddělené světy. Na sport nebo do hor jezdím vypnout, vyčistit si hlavu. Ale snažím se hrát fér jak ve sportu, tak v životě.

‍

V horách i v e-commerce občas přijde prudké stoupání nebo špatné počasí. Vzpomeneš si na nějaký moment v kariéře, který pro tebe byl opravdovou výzvou, a jak tě tato zkušenost jako člověka i lídra posunula dál?

‍

Těch je mraky, každý trabl, který musíš vyřešit, každé vystoupení z komfortní zóny, trápení, které si kdo nese v osobním životě. Ale jsou to věci mezi mnou a týmem a chci, aby to tak zůstalo.

‍

Víme o tobě, že si s týmem rád zajdeš na jedno. Je pro tebe tohle neformální prostředí důležité i pro utužování vztahů s kolegy? Rodí se u piva ty nejlepší nápady nebo je to pro tebe čistě prostor, kde se o práci zásadně nemluví?

‍

U piva se rozhodně rodí ty nejlepší nápady. Akorát to o nich většinou neplatí i druhý den. Ale jo, neformální prostředí mám rád. Hospoda je mocná čarodějka, co mění introverty (včetně mě) v extroverty. Pořádáme v týmu Pravidelnou hospodu s nepravidelnou účastí. Ale jak název napovídá, přijde, kdo má chuť, není to nic „povinného“.

‍

Často se mluví o firemní kultuře jako o prázdném pojmu. Ale u vás v týmu je cítit, že to funguje. Co je pro tebe tím hlavním důkazem, že je spolupráce v týmu zdravá a že lidé do práce chodí rádi?

‍

Já mám překvapivě rád takové ty spouštěcí noci. Typicky release nového e-shopu, který probíhá v době, kdy většina spí, kvůli minimalizaci dopadu na business klienta. Jede se podle podrobného spouštěcího plánu, celý proces je naplánován na minuty. Kancl je plný lidí, každý má určitý úkol v konkrétní dobu a úspěch závisí na spoustě proměnných. Někdy to jde hladce, někdy se vyskytnou komplikace. A v ten moment se projeví charaktery jednotlivců a je fascinující pozorovat ten cvrkot profesionality, schopnost a ochotu si pomoct. Je potřeba říct, že lidé z našeho týmu jsou v Etneteře mediánově už devět let, takže ty zkušenosti a sehranost jsou znát.

‍

‍

Kam se podle tebe e-commerce svět posouvá a co to znamená pro tvůj tým? Na co se v nejbližší době nejvíc těšíš?

‍

Myslím, že jestli někdo v současnosti tvrdí, že ví, kam svět e-commerce směřuje, tak kecá. S příchodem AI už tak dost turbulentní svět IT nabral ještě šílenější otáčky a těžko se předvídá, co bude za 3 měsíce, natož třeba za rok. Mění se základní paradigmata vývoje SW, chrlí se nové trendy, ať to je GEO, nákupní asistenti, agentic checkout atd. Nám nezbývá než jít s dobou, zkoušet a experimentovat.

‍

Kdybys mohl potkat Emku v den, kdy poprvé nastoupil do práce, co bys mu s těmi dnešními zkušenostmi poradil? Existuje nějaké moudro, kterým se dnes řídíš?

‍

Ať za pár let koupí pár bitcoinů po dolaru a neptá se, co to je. A v roce 2015 vsadí na Leicester.

Oblíbené moudro, kterým bych se řídil, asi nemám, ale mám rád Hlinkovo „Hlavně se z toho nepos...“.

‍