Digitální detox není jen pro závisláky na TikToku. Ajťáci ho potřebují víc.
PŘEČÍST ČLÁNEK
.png)
Kolik hodin denně trávíte u počítače? Běžný ajťák by asi odpověděl, že úplně všechny. Frontendisti, vývojáři i další digitální profese mají monitor jako své hlavní pracovní prostředí. Jenže i pro ně platí, že hlava potřebuje občas vypnout od nekonečného svícení obrazovek a proudu úkolů. Digitální detox totiž není jen pro někoho, kdo je příliš na telefonu, ale i pro lidi, jejichž práce je na obrazovce postavená od rána do večera. A někdy to nejlepší, co můžete udělat, je dát ruce pryč od klávesnice, vzít do nich kus dřeva a vytvořit z něj něco, co má tvar, vůni a úplně jiný rytmus než digitální svět.
A přesně tuhle rovnováhu mezi online a offline světem si začal hlídat i Marek Drtílek, který v Etneteře působí už více než 12 let jako Frontend Developer. Pro většinu lidí je to možná jen „ajťák“, ale realita je mnohem pestřejší. IT svět totiž zahrnuje obrovskou škálu možností. Marek se specializuje na oblast, kde se potkává technika s estetikou a kde jde o to, aby se uživatelské nápady a návrhy staly něčím hmatatelným.
Jeho úkolem je převést představy designerů a klientů do živého prostředí webu. Na papíře nebo v grafickém návrhu působí vše jen jako statický obrázek. Marek z něj ale dokáže vytvořit funkční web, který žije a reaguje.
Jedním z jeho srdcových projektů je dlouholetá spolupráce s P3 Logistic Parks. Marek byl u projektu od samotného začátku, a tak se postupně posunul z role „realizátora“ až k tomu, že dnes aktivně navrhuje, jak by jednotlivé části webu měly fungovat. Díky tomu má nejen technický vhled, ale i cit pro to, jak propojit potřeby klienta s uživatelským zážitkem.
Práce ve světě IT je sice plná výzev a kreativity, ale zároveň znamená celé dny strávené u obrazovky. I Marek si jednoho dne uvědomil, že většinu času tráví pohledem do monitoru. „Najednou jsem zjistil, že prakticky pořád hledím na nějakou obrazovku a už skoro ani neumím rukou napsat souvislý text,“ popisuje.
A právě v tu chvíli začal hledat něco, co ho zcela vytrhne z digitální reality. Něco, co bude moci dělat rukama, bez notifikací a bez blikajícího kódu. Odpověď našel na chalupě, kde během covidové doby trávil více času. Inspiroval ho jeho otec, který se věnoval soustružení kovu. Marek si to zkusil nejdřív na jeho soustruhu. Chytlo ho to natolik, že si časem pořídil vlastní stroj určený na dřevo.
„Dřevo mi vždycky vonělo. Navíc jsem měl pocit, že od něj nejsem špinavý, i když u některých dřevin to úplně neplatí,“ směje se.
Začátky nebývají jednoduché a u soustružení to platí dvojnásob. Marek si ale pamatuje svůj úplně první výtvor. „Byla to mistička. Dostal ji můj kamarád, a nyní již bývalý kolega z Etnetery, se svojí ženou,“ vzpomíná s úsměvem. Od té doby prošly jeho rukama desítky kousků, které dnes zdobí domácnosti přátel i známých.
Samotný proces výroby je podle něj dlouhý a těžko se popisuje zjednodušeně. Často začíná už u pokáceného stromu. Dřevo musí vyschnout minimálně rok, než se s ním dá pracovat. Část při tom popraská a skončí v krbu, ale co vydrží, putuje na katr, pak na pilu a nakonec na soustruh. „Tohle je pro mě vlastně největší kontrast s prací vývojáře. Na počítači se výsledky objeví hned, zatímco u dřeva musíte čekat. Ale možná právě proto si toho výsledku víc vážím,“ říká Marek.
A reakce okolí? Překvapivé a nadšené. „Plno známých mi říkalo, že by tohle ode mě vůbec nečekali. Ale právě proto je to hezké. Udělám jim radost něčím, co vzniklo jen z mého času a rukou,“ dodává Marek.
Na první pohled se může zdát, že svět IT a soustružení dřeva spolu nemají nic společného. Marek ale dobře cítí, jak se jeho pracovní a osobní rovina navzájem doplňují. „Misky netvořím na zadání, ale podle nálady a podle toho, jaké dřevo zrovna mám. To je ten rozdíl. V práci plním úkoly klientů, u dřeva nechávám věci plynout,“ vysvětluje.
Navíc dnes už se z koníčku stala i sdílená zkušenost. Marek začal mentorovat dalšího nadšence, který se chtěl naučit soustružit. „Už půl roku mu můžu pomalu předávat zkušenosti a pomáhat mu dosáhnout toho, co si sám představuje jako výsledek své práce,“ dodává.
A možná právě tady se oba světy propojují nejvíc. Stejně jako ve vývoji webů je důležité trpělivě předávat know-how a hledat nové cesty, i u dřeva je potřeba učit se krok za krokem, respektovat materiál a mít radost z malých výsledků.
Digitální technologie nás provádí v práci, doma i na cestách. Zatímco pro někoho představují hlavně volnočasovou zábavu, pro lidi z IT jsou především každodenním pracovním nástrojem. O to důležitější je občas od obrazovek odstoupit a dopřát hlavě i tělu jiný druh činnosti.
Marek našel svůj balanc ve dřevě, jiný to může mít v zahradě, hudbě nebo sportu. Podstatné je jedno. Najít si něco, co nás úplně vytrhne z digitálního prostředí a dovolí nám tvořit jinak. Vlastníma rukama, bez notifikací a blikajících obrazovek.
Protože právě tehdy si člověk nejlépe uvědomí, že odpočinek není ztráta času, ale investice, která mu pomáhá vrátit se zpátky k práci s čistou hlavou a novou energií.
Možná je tedy na čase položit si jednoduchou otázku. Kde hledáte svůj vlastní balanc vy?
.png)
.jpg)
