AUTOR
Kristýna Pilná

Machine learning: rozhovor s Aničkou & Centim

Po práci legraci! Nebo další porci vědomostí v podobě kurzu Machine Learning? Druhou cestu si vybrala desítka odvážných z Etnetery. O jejich motivaci, nahrazování osobních asistentek umělou inteligencí a budoucnosti vzdělávánípromluvili iniciátoři kurzu, Anna Galkina a Ivan Čentéš (dále Anička & Centi).

Kde se vzal nápad na absolvování kurzu? Zajímali jste se nejdřív o machine learning obecně a pak hledali cestu, jak se v tom směru vzdělat, nebo ve vás probudil zájem samotný kurz?

Anička: Začali jsme se Štěpánem Míkem a Centim zajímat o big data v našem inovačním tracku a chtěli jsme se v tomhle směru posunou dál. Tápali jsme, jak toho docílit. Centi narazil na konferenci Machine Learning Prague. Její program zněl dobře, ale bála jsem se, že nebudu ničemu rozumět a budou to vyhozené peníze. Stanfordský kurz mi přišel jako ideální forma přípravy na konferenci.

Kolik lidí se k Tobě, Štěpánovi a Centimu připojilo po tvojí e-mailové výzvě?

Anička: V inovačním tracku jsme byli tři, po výzvě se přidalo dalších sedm hlav. Hodně lidí se ptalo, jestli mají šanci kurz vůbec zvládnout. Je pravda, že bez matematické připravy by to nešlo.

Byli všichni účastníci “zkušení courseráci”, nebo mezi vámi byli i prvňáčci v online vzdělávání?

Centi: Já takový kurz absolvoval poprvé.

Anička: Já začala pár online kurzů, ale žádný jsem nedokončila. Tak třeba Android nebo právě Big Data. Asi po třech týdnech jsem to vždy vzdala.

Jak jste spolupracovali během samotného kurzu? V čem vidíte největší přínos toho, že online kurzem člověk neprochází sám?

Anička: Pro mě bylo největším přínosem to, že mi bylo pokaždé blbý vůči ostatním kurz neudělat. Kluci často už ve středu hlásili, že mají úkol na daný týden hotový. Já na úkolech pracovala pouze o víkendech. Měla jsem i dva tři náročné týdny, kdy mě potkalo hodně práce na běžících projektech. K tomu jsem strávila půl víkendu nad domácím úkolem. Zejména nedělní večery byly často napínavé. Kdybych kurz nedělala ve skupince, vykašlala bych se na to.

    Vážení cestující, zapněte si bezpečnostní pásy a připravte si zvýrazňovače. Výuka v 10 000 metrech nad zemí začíná!  

Centi: To je právě jedno z pozitiv tohoto přístupu. Na druhou stranu bych uvítal i to, kdyby naše skupinka spolupracovala i fyzicky. Kdyby každý sám za sebe do skupinky něco přinesl a vypracovali bychom úkol společně, naučili by jsme se ještě víc. Vnímal jsem to tak, že jsem se jako ve škole něco naučil, abych splnil úkol a odeslal ho. Teď si nejsem jistý, jestli zase všechno nezapomenu. Čas teprve ukáže, co mi kurz přinesl.

Pro online komunikaci jste použili Slack. Co jste jeho prostřednictvím nejčastěji řešili?

Centi: Posílali jsme si mezi sebou řešení nějakých technických potíží s Windows, ale tématiku samotnou jsme přes Slack příliš nerozebírali. Sdílení řešení etický kodex kurzů vyloženě zakazuje.

Anička: Martin Holečko dával na Slack matematický slovník, další sdíleli návody ke cvičením. Zpočátku jsme uvažovali, že se sejdeme na půl hodiny offline a zopakujeme si matematiku, ale pak jsme od toho upustili, protože pro účely kurzu stačí základy lineární algebry.

    Ze skupinového offline doučování sešlo, ze společných obědů nikoliv. Část “studijního kroužku”, zleva Štěpán Mík, Václav Bittner, Martin Holečko, Anna Galkina a Ivan Čentéš.  

Centi: Já z toho měl ze začátku obavy. Mám za sebou zemědělku, kde na matematiku velký důraz nebyl, ale nakonec to opravdu o matematice tolik nebylo. K pochopení toho, jak proces funguje, jsme žádné vzorečky na papíře nepotřebovali.

    Ivan má pravdu. O matice to vůbec není!  

Za každého účastníka, který kurz dokončí, zaplatí Etnetera vstup na vybranou mezinárodní konferenci s tématem machine learning.” Pomohla vám vidina konference při studiu, nebo je to pro vás spíš třešnička na dortu?

Centi: Pro mě víc než účast na konferenci bylo motivací to, že mě tlačila skupinka. A konference jsem se zúčastnil jen jeden den.

Co vám kurz přinesl? Byl něčím výjimečný?

Anička: Byla na něm znát úroveň a zkušenost pořadatele Andrewa Ng, který je zakladatelem Coursery. Výklad měl oproti předchozím kurzům, které jsem absolvovala, hodně dobře připravený a já se při něm nenudila. Ng se snažil stále udržovat pozornost, uměl mluvit, výklad prokládal zajímavostmi.

Centi: Ty ostatní kurzy byly dělané podobným způsobem, tedy kombinací videí a kvízů?

Anička: Ano, podobně. U Machine Learningu máš jistotu, že po shlédnutí kurzů úkoly zvládneš, protože všechno potřebné v nich řeknou, což rozhodně nebývá pravidlem. Jen párkrát jsem se zadrhla. Rozhodně oceňuji kvalitu materiálu.

Co budete s nově nabytými vědomostmi dělat? Neutečete nám do Googlu?

Centi: Pro mě tohle byl super zážitek, ale neumím si představit, že bych se tématu nějak dál věnoval.

Anička: Ono bylo trochu legrační, že lektor ve videích upozorňoval na to, že už teď víme víc než polovina vývojářů z celého světa…

Centi: … ale ta videa byla pět let stará.

Anička: Já jsem potom na Slacku sdílela článek, který je takovou learning path pro někoho, kdo se tomu chce opravdu věnovat a v tomhle oboru pracovat. Je dobré si uvědomit, že to je třeba na dva roky, protože se toho člověk musí naučit strašně moc. Své znalosti je nutné neustále doplňovat a to je časově náročné. Kurz je opravdu jenom základ. Po absolvování kurzu pro tebe už není pojem neuronová síť jen vágní buzzword, ale máš konkrétní představu diagramu, jak proces probublává tam a zpátky.

Centi: Přijde mi, že práce v téhle oblasti se dá rozdělit na dvě části. Pokud bychom se chtěli věnovat umělé inteligenci, můžeme pracovat s daty a nástroji, které už v této chvíli existují. Algoritmy už někdo napsal, máme dané nástroje. My do nich nasypeme data, něco z toho vyleze a my to jenom intepretujeme, což je jednodušší. A potom je ta druhá část o psaní nového algoritmu, ve které se nevidím vůbec.

Dají se v současnou chvíli přenášet poznatky do praxe? Jak bude umělá inteligence ovlivňovat práci ve vašem oboru?

Centi: To už se částečně nastalo. Třeba náš personalizační nástroj Soyka je doporučovací systém, který se také nějakým způsobem musí učit, jak se lidem trefit do vkusu. Používáme ho třeba na O2 Extra výhodách. To je ta nejprimitivnější forma učení.

Anička: A podobný, hodně zjednodušený systém jsme měli i v kurzu: podle toho, jak hodnotíš filmy, ti jsou nabízeny zase další. Tam se dalo vidět trochu pod pokličku toho, jak tenhle systém funguje, když není k dispozici moc dat.

Centi: Myslím, že jsme se taky bavili o automatické kategorizaci filmů podle popisků, což je taky jedna z aplikací strojového učení – poznávání textů podle obsahu. Podle popisu filmu by si aplikace řekla: Tohle je komedie a zároveň seriál. Ale dá se jít mnohem dál: Martin nám ukázal asistentku Amy, což je umělá inteligence, která zařizuje schůzky. Stačí jí dát jen e-mail a ona funguje.

 Nasdílíš kalendář umělé inteligenci a učíš ji. Třeba jí řekneš: „Když je v pátek odpoledne hezky, nic mi neplánuj” nebo „Když má manželka narozeniny, nic mi neplánuj”. Potom budeme jenom všichni ležet na pláži.Anička Galkina  

Anička: Na zařízení účtu se čeká fronta. Podle zkušenosti jednoho ze šťastlivců, co už Amy používá, druhá strana vůbec nepozná, že se jedná o umělou inteligenci. Představ si, že by ti umělá inteligence na základě tvého kalendáře a preferencí domlouvala schůzky. Nasdílíš jí kalendář a postupně ji učíš. Třeba jí řekneš: „Když je v pátek odpoledne hezky, nic mi neplánuj“ nebo „Když má manželka narozeniny, nic mi neplánuj”. Autor nápadu dřív pracoval ve velkých korporacích a jako každý člověk na vyšší pozici měl asistentku, protože tihle lidé pořád někde schůzují. Plánování je pak otázka priorit - jak je ten druhý člověk vysoce postavený nebo jak je daná věc urgentní. Kalendáře se pořád mění, což je pro asistentky problém. Proto se pokusil nahradit lidskou inteligenci umělou. Je to pěkný nápad, ale trochu sci-fi. Umělá inteligence se od tebe bude chvilku učit a potom budeme jenom všichni ležet na pláži.

Vraťme se ještě ke Courseře a online kurzům. Nestane se z tradičního vzdělávání na univerzitách brzo přežitek? Když zvládnete při práci vystudovat kurz na Stanfordu, jaká je přidaná hodnota vysokých škol a skript z minulého tisíciletí?

Centi: Já přidanou hodnotu v univerzitách rozhodně vidím, protože se naučím rozhodně nejvíc při učení ve skupině. A když se naopak učím sám, moje motivace není tak velká, abych udělal něco víc, než vyžaduje zkouška nebo kurz. Staré materiály to trošku degradují, ale z mého pohledu univerzity rozhodně smysl pořád mají. A kurz je pro mě spíš doplňkem nebo specializací k tomu, co se nenaučím na škole. Doufám, že online kurzy v blízké budoucnosti klasické vzdělávání nenahradí. Myslím, že interakce mezi lidmi během učení je hodně důležitá.

Doufám, že online kurzy v blízké budoucnosti klasické vzdělávání nenahradí. Myslím, že interakce mezi lidmi během učení je hodně důležitá.Ivan Čentéš

Anička: Já naopak doufám, že tenhle typ vzdělávání nahradí to klasické! Ocenila bych kdybych měla na výběr, od koho se učit a vybírat si ty nejlepší z celého světa. Pro mě je současná forma vysokoškolského vzdělávání spíš hezkým způsobem, jak strávit pět let života a u toho se bavit, než jak nabýt nějaké znalosti. Když já jsem chodila na vysokou, tak to bylo fajn, ale chyběla mi tam přidaná hodnota. Lektoři ti řekli, co máš splnit a stihnout do daného semestru, ale postrádalo to souvislosti. Každý látku odvykládal, ale kolikrát jsme se nedozvěděli, k čemu je to vlastně dobré a jak to souvisí s tím, co jsme se učili třeba před rokem nebo k čemu se nám to bude hodit za pár let. Na málokteré škole se na tohle podle mě v současnosti myslí, a já tenhle systém považuji za přežitek ze středověku. Chybí nadšení, že poznáš něco nového.

    Kurz úspěšně dokončil i zakladatel Etnetery Martin Holečko.  

Centi: Zajímal by mě názor absolventů britských nebo amerických univerzit. Jestli se na to dívají podobně, nebo je jejich systém naprosto odlišný od našeho.

Anička: Nemůžu se dočkat toho, až se to celé otevře natolik, že se budu moci vzdělávat odkudkoliv a vybrat si, jaká oblast mě zajímá, a k tomu budu mít to nejlepší z celého světa. Můj sen je, aby se to podařilo už třeba za 10 let a všechno pak mělo své souvislosti. Potom si myslím, že 5leté univerzity tak, jak je známe, zaniknou a vznikne nový systém s možností učit se od kohokoliv. Zároveň se snad nevytratí sociální interakce mezi lidmi, protože bez ní člověk nemůže žít.

Centi: Školy by asi měly zůstat jako určité zázemí, protože jadernou fyziku nemůžeš studovat bez laboratoří. Zbytek by pak mohl fungovat online způsobem, to by bylo zajímavé.

Přečti si taky